Workshop:Jak rozvíjet dítě s autismem v domácím prostředí

Když nám verbální dítě s autismem chce něco říci a neví, jak na to.

Kapitáne, ztrácíme kontrolu nad řízením lodi.“  aneb Když nám verbální dítě s autismem chce něco říci a neví, jak na to.

I KDYŽ DÍTĚ S PAS MLUVÍ, NEMUSÍME SE S NÍM VŽDY DOMLUVIT

Pro verbálně zaměřené dítě mohou běžná slova a fráze znamenat něco jiného než pro nás. Navíc pokud dítě tyto fráze (např. z knih či televize) opakuje příliš často, přestává je jeho okolí vnímat.

Může se stát, že si dítě bude slovo nebo větu opakovat třeba pro libozvučnost nebo si tím přivolává vzpomínky na příběh z knihy nebo filmu. Někdy však potřebuje říct něco konkrétního, a není schopno si vybavit slova, která by situaci přesně vystihovala. Zpravidla si pomůže tím, že si vybaví podobnou situaci třeba z pohádky a použije frázi, kterou řekla postava z příběhu. Pro okolí dítěte to může být běžná, často opakovaná fráze a pro dítě způsob komunikace. Logicky tak může snadno dojít k nedorozumění.

Mou velkou výhodou je fakt, že děti, se kterými pracuji, vídám maximálně třikrát do roka. Vše, co řeknou a udělají, pro mě bývá nové. Beru tedy vše vyřečené naprosto vážně. Jako bych se stala tlumočníkem mezi dítětem a rodičem.  Tahle část mé práce mě nesmírně baví. Je krásné sledovat úlevu dítěte („Konečně na to přišli.“) a údiv rodiče („Moje dítě se mnou komunikuje mnohem více a sofistikovaněji, než si myslím.“)

NEJČASTĚJŠÍ MOMENTY, KDY DĚTI S PAS NENACHÁZÍ SPRÁVNÁ SLOVA, JSOU CHVÍLE, KDY POTŘEBUJÍ VYJÁDŘIT NĚJAKÝ POCIT.

JAK TEDY DÍTĚTI MŮŽEME POMOCI MLUVIT SROZUMITELNĚJI:

1)            Je třeba připustit si myšlenku, že opakované fráze mohou mít pro dítě komunikační význam (chce nám něco sdělit).

2)            Je nutné brát tyto fráze vážně a skutečně promyslet, v jaké situaci byly použity a srovnat je se situací z filmu či knihy.

3)            Je důležité ocenit skutečnost, že s námi dítě komunikuje. Následně mu nabídneme další možnost sdělení, která by se pro uvedenou situaci hodila lépe a byla by pro ostatní čitelnější.

4)            Při hledání významu fráze se neupínáme k tomu, že situaci odhadneme naprosto přesně. Spíš se snažíme dítěti ukázat, že nad jeho slovy přemýšlíme a chceme je pochopit.  Je třeba se smířit s tím, že ne vždy porozumíme a ne vždy má opakovaná fráze dítěte komunikační význam.

PŘÍKLADY Z PRAXE:

  • Sonja,  10 LET, diagnóza: vysoce funkční autismus

Se Sonjou jsem pracovala 3 dny u ní doma. Každý den jsem trávila u rodiny 7 hodin a pracovala s dítětem i rodiči. První den si se mnou holčička nadšeně hrála, ukazovala mi své hračky a knížky. Často opakovala fráze z knih, které milovala.

Druhý den začala být Sonja na začátku sezení nervózní a stále dokola vykřikovala: „Kapitáne, ztrácíme kontrolu nad řízením lodi.“ Maminka, která mi v herně dělala překladatelku (holčička byla Polka), mi řekla, ze kterého filmu je tato věta. I když se na mě Sonja nedívala a mluvila si pro sebe, rozhodla jsem se její nervozitu a sdělení prozkoumat.

Popsala jsem jí, co vidím a slyším.

Sonjo, zdáš se mi nervózní. Asi ti něco vadí.

Myslíš, že něco není pod kontrolou? Co?“

Použila jsem klidný a jistý tón hlasu, který holčičce naznačil, že i když má ona těžkou chvilku, já ji nemám a mohu ji situací provést.

Sonja několik minut stále opakovala to samé, ovšem pak přidala ještě větu: „Nechce si hrát, ona si nechce hrát.“

Zamyslela jsem se nad tím, co je tento den jinak než při první návštěvě.

Když jsme si hrály první den, byla jsem v domě pouze já a Sonjina maminka.  Druhý den se však se mnou přišla seznámit Sonjina dobrovolnice a vstoupily jsme do domu společně. Dobrovolnice Gosia si obvykle hrávala se Sonjou několikrát do týdne. Došlo mi, že jsme Sonje dostatečně nevysvětlily, proč si Gosia tentokrát se Sonjou nepůjde hned hrát.

Zkusila jsem  tedy situaci vysvětlit. Pouze jsem se domnívala, málokdy jsem si hned jistá, co chce dítě vyjádřit a jestli vůbec chce něco vyjádřit.

Možná Ti vadí, že je Gosia v domě a nešla si s tebou hned hrát. Dnes to bude tak, že si s tebou nejprve pohraju já do 11:00 a pak si s tebou bude hrát Gosia. Ta dnes přišla dříve, protože se chtěla se mnou seznámit a teď čeká, až si dohrajeme.

Sledovala jsem Sonjiny reakce. Po nějaké chvilce (ne okamžitě) se uklidnila a začala se usmívat.

Sonja možná nechápala, proč si s ní Gosia nehraje. Mohla si myslet, že se mohlo stát něco špatného a Gosia už se nechce kamarádit. Nebo se děsila nové situace (co se bude dít, když tentokrát Gosia čeká za dveřmi).

Po zklidnění jsem Sonje řekla, jak by mohla situaci do budoucna pro okolí učinit srozumitelnější. Jaké sdělení by mohla použít. I vysoce verbální člověk s autismem může mít často potíže s hledáním těch správných slov. Je tedy dobré mu pomoci, např. tímto způsobem:

Ty jsi říkala: ‚Kapitáne, ztrácíme kontrolu nad řízením lodi‛.

Možná jsi chtěla říct: ‚Jsem nervózní. Proč si Gosia se mnou nehraje?‛ “ (dítě se také učí chápat své vlastní emoce, prožívání)

Vhodnou frázi nabízím dítěti ne jako kárání, ale jako návod do budoucna. (mělo by to být zřetelné z tónu hlasu)

Zbytek sezení proběhl v poklidu. To pro mě byla zpráva, že jsem se nejspíše strefila a situaci dobře vyhodnotila.  Další den jsme se už s maminkou poučily a novou situaci dopředu vysvětlily.

  • DALŠÍ SITUACE SE SONJOU:

Přinesla jsem do pokojíčku hru, která obsahovala fotky 10 kostelů (Sonja kostely milovala). Holčička vzala první obrázek do ruky a řekla: „Ách, to je ale krásný dům.“ Byla to fráze z filmu, použila i stejnou intonaci z filmu. Tipla jsem si, že Sonje se obrázek líbí a snaží se to nějak vyjádřit. Moc dobře věděla, že na obrázku není dům, ale kostel.

Odpověděla jsem tedy: „Vypadá to, že mi chceš říci: „Ten kostel se mi líbí.‛ “

 

  • Petřík, 6 let, Autismus

Když jsme si s Petříkem dohráli v herně, vzal mě za ruku a nadšeně zvolal:  „Jsme roboti.“ Pořád se na mě díval a frázi opakoval. Žádnou hru s roboty jsme nehráli. Film s roboty byl jeho oblíbený. Roboti se navzájem kamarádili a hráli si.

Zamyslela jsem se tedy a navrhla mu vhodnější sdělení.

Možná mi chceš říci: „Rád si s tebou hraju. Jsme kamarádi.‛“

 

  • Andy, 15 let, Aspergrův syndrom

Andy má bohatou slovní zásobu a je schopný docela snadno vyjádřit svoje potřeby. Jeho rodiče však nechápali, proč Andy někdy použije nesmyslné výrazy když jinak mluví dobře.

Při práci s Andym jsem přišla na to, že zdánlivě nesmyslná vyjádření obvykle používá v situaci, kdy potřebuje vyjádřit pocit, emoci (MÁM STRACH, MÁM RADOST, TOHLE SE MI LÍBÍ/NELÍBÍ).

Přišla jsem na to, že používá frázi „Z té těžké písemky mám nakonec jedničku,“  (fráze z oblíbeného seriálu) v situaci, která mu dělá radost.

Učila jsem ho tedy použít věty: „Mám radost“ nebo „Tohle se mi líbí,“ které se po nějaké době naučil používat v relevantních situacích.

Naopak frázi: „Ona ale neví, kdy se vrátí,“ kterou postava ve filmu použila v situaci, kdy měla strach, používal ve chvíli, kdy nevěděl, co se bude dít.

LIDÉ S PAS MOHOU LEHCE KLAMAT TĚLEM. TO, JAK SE VYJADŘUJÍ,  NEMUSÍ ZDALEKA VYSTIHOVAT TOK JEJICH  MYŠLENEK, PŘESTOŽE JSOU SCHOPNI SE VERBÁLNĚ VYJADŘOVAT. 

NENÍ NUTNÉ, ABYCHOM OKAMŽITĚ PŘIŠLI NA TO, CO DÍTĚ CHCE A ŘÍKÁ. DŮLEŽITÁ JE ZPĚTNÁ VAZBA. UKÁZAT DÍTĚTI, ŽE MÁME SNAHU MU POROZUMĚT A NEUSTÁLE NA TOM PRACUJEME.

Linda Cecavová- poradkyně v oblasti PAS (vývojová hra)

www.rozvojhrou.cz

autismus.cz@seznam.cz

 

 

 

 

 

Linda Cecavová
Poradkyně v oblasti PAS