Workshop:Jak rozvíjet dítě s autismem v domácím prostředí

Násilné krmení dítěte s autismem nebo nucení dítěte s autismem chodit na záchod

Násilné krmení dítěte s autismem nebo nucení dítěte s autismem chodit na záchod

Násilné krmení nebo nucení chodit na záchod jsou dva velké nešvary, se kterými se děti s PAS mohou setkat po nástupu do školky. Mnohdy jsem při návštěvách různých zařízení byla očitým svědkem různých donucovacích metod.

Právě v oblasti „příjem-výdej“ může hrát návštěva školky velice pozitivní nebo taky dosti negativní roli. Záleží na dítěti (jak je na školku zralé, jak fungují jeho smyslové systémy, do jaké míry pociťuje dítě kontrolu nad svým světem, atd.), prostředí školky (osvětlení, míra hluku, míra různých pachů, možnost relaxace v klidném prostředí, atd.) a v neposlední řadě na pedagozích.

Někdy se stane, že dítě, které donedávna odmítalo jíst nové potraviny, začne ve školce ochutnávat jídla nová. Zde bude mít určitě vliv i pozorování ostatních dětí a citlivý přístup pedagogů. Pokud je dítě na školku zralé a začíná se u něj rozvíjet i nápodoba, je vliv školky na rozjedení dítěte velice pozitivní. Stejné to může být i s dětmi, kterým pomůže nástup do školky v odplenkování.

Bohužel u mnoha dětí se kvůli donucovacím metodám některých pedagogů vytvoří v oblasti jídla či odplenkování velký blok. Dítě, které jedlo doma alespoň pár jídel, po nátlakovém krmení ve školce přestane jíst úplně nebo začne zvracet. Někdy přestane i pít. Dítě, které je na plenkách a pedagogové ho ve školce nutí chodit na záchod, může začít reagovat na situaci tím, že začne vylučování zadržovat, může si způsobit i těžkou zácpu. V oblasti „příjmu a výdeje“ jsme na velice tenkém ledě a nátlak většinou celou situaci ještě zhorší. Dítě (stejně jako my všichni) potřebuje cítit kontrolu nad svým tělem.

 

Co tedy můžeme dělat, abychom dítěti pomohli:

Jídlo

  • Mějte pochopení pro vnímání dítěte: jeho smyslové systémy mohou být přehlcené (dítě s PAS může vnímat velice intenzivně světlo, hluk, pachy, atd.).
  • Mějte pochopení pro rodiče: rodiče pravděpodobně zkusili mnoho (více či méně efektivních) způsobů, které měly vést k rozjedení dítěte. I rodiče samotné může celá situace dost trápit, mohou být vyčerpaní a bezradní. Není na místě jim předhazovat, jak je dítě rozmazlené a nevychované. Můžete jim nabídnout spolupráci v řešení celé situace.
  • Zkoumejte, jestli je pro dítě lepší jíst s ostatními v jídelně (nápodoba), nebo je pro ně optimálnější, když jí samo a stranou v nějaké klidové místnosti, která na rozdíl od jídelny nebude tak hlučná a plná pachů. Dětem s neorganizovaným vestibulárním systémem se například může dělat špatně z pouhého pohledu na pohybující se děti.
  • Dávejte dítěti pocit kontroly (to je jeden ze stěžejních kroků) a ukazujte svým chováním, že ho nebudete nutit. Nabízejte jídlo  (klidně a bez nátlaku), ale v momentě, kdy dítě odmítne, ukažte, že rozumíte a nenuťte je. Někdy dítě jídlo odmítá z rukou jiného člověka a chce si ho vzít samo ze stolečku.
  • Domluvte se dopředu s rodiči (co jim funguje, co ne, jakou strukturu jídla dítě snáze přijme, v jaké formě, na jakém talíři, atd.).
  • Zaznamenávejte si, kolik dítě snědlo a vypilo.
  • Nerozebírejte dramaticky situaci před dítětem („To je hrozný, on vůbec nejí!“), i to může dítě vnímat jako nátlak a svoje selhání.
  • Dovolte dítěti ochutnávat a klidně i jídlo vyplivnout (nekárejte ho za vyplivnuté jídlo, pokrok je už to, že dítě dalo jídlo do pusy, nabídněte na vyplivnutí ubrousek nebo mističku).
  • Paní Dagmar Jurišová pořádá pravidelně kurzy na téma pediatrické poruchy příjmu potravy (kurzy jsou určeny rodičům i pedagogům), kde najdete spousty užitečných tipů Nejedlíci (kouzelen.cz)

Toaleta/odplenkování

  • Zeptejte se rodičů, jaká je situace, jak dítě reaguje na nabídku toalety.
  • Umožněte dítěti pozorovat ostatní děti, jak toaletu používají, bez nátlaku na to, že ji musí použít samo.
  • Nabízejte, ale nenuťte.
  • Pokud je dítě sluchově přecitlivělé, nesplachujte v jeho přítomnosti. Můžete také toaletu vystlat toaletním papírem, aby voda nešplouchala a necákala.
  • Méně je více: celý rok na plenkách ve školce je stále lepší než blok, který způsobíme vynucovacími metodami. Ten se totiž odbourává velice pomalu.

Přeji všem dětem, rodičům i pedagogům mnoho trpělivosti.

 

Linda Cecavová, poradkyně v oblasti PAS, HANDLE screenerka

 

Kurzy PROJEKTU ROZVOJ HROU

Webináře PROJEKTU ROZVOJ HROU

 

Linda Cecavová
Poradkyně v oblasti PAS