Audio workshop - Prevence a řešení stresového chování u dětí s autismem - 23.11.2019

Vliv obrazovek a informačních technologií na děti s autismem a ADHD

Poruchami autistického spektra (dále jen PAS) se zabývám více než 20 let. V rámci své mezinárodní praxe jsem pracovala s více než šesti stovkami dětí z celého světa. V České republice působím od roku 2003. V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o své dlouholeté zkušenosti.

V posledních pěti letech zaznamenávám v České republice velký nárůst  používání techniky, jejíž součástí je obrazovka (televize, tablet, chytrý telefon, atd.), v angličtině pro tuto skutečnost existuje jednotný výraz screentime, a to nejen u dětí s PAS. Tento boom jsem zažila již před 18 lety v UK a USA, díky čemuž se snažím upozorňovat rodiče na nevhodnost užívání technologií u dětí a adolescentů, zejména pak dětí s PAS.

Působím jako terapeut domácí terapie vývojové hry, při níž není doporučována žádná elektronika, včetně elektronických hraček. Již před 18 lety jsem povzbuzovala rodiče, aby terapii svého dítěte cílili hlavně na podporu sociálních dovedností a prohlubovali s dítětem svůj vztah. Spolu s mými kolegy jsme si všimli, že děti vystavené obrazovkám se chovají více autisticky. Virtuální realita je pro dítě s PAS totiž přitažlivější než skutečný svět a interakce s lidmi.

Problematikou PAS se zabývá mnoho odborníků, mezi nimi i americká psychiatrička Victoria L. Dunckley, M.D. Doktorka Dunckleyová se dlouhodobě zabývá vlivem obrazovek na děti a adolescenty, pracuje i s dětmi s PAS. Svoji praxi opírá o své zkušenosti i vědecké výzkumy. 

Někteří rodiče, s nimiž jsem pracovala, si nechtěli přiznat nadměrné množství času, které jejich dítě u obrazovky trávilo. Většinou ani netušily, kolik hodin denně to je. U dětí, i těch nonverbálních, to však bylo velmi snadno rozpoznatelné. Bylo vidět, jak si i v nepřítomnosti obrazovky přehrávají určité sekvence z pohádek, mění hlasy, staví se do určitých póz, díky čemuž byly duchem nepřítomny. Většinou si v hlavě přehrávaly stále stejné scény dokola.  U dětí se také projevovala těžko zvladatelná touha po obrazovce či elektronické hračce. Bylo velice těžké je jinak motivovat, někdy se u nich začala projevovat i agrese. Obecně tyto děti byly mnohem neklidnější a více uzavřeni ve svém světě, než děti s PAS, které obrazovku neměly vůbec. 

Na základě své zkušenosti se stovkami dětí z obou táborů, mohu vyhodnotit jasný závěr, a to, že děti s PAS, které obrazovkám vystavovány nebyly, působí mnohem méně autisticky. 

Motivace rodičů v používání elektroniky u dětí s PAS je pochopitelná. V rámci své terapeutické práce docházím do rodin dětí a vidím, jak náročné je fungování rodiny dítěte s touto poruchou. Vyčerpanost, nevyspalost a další skutečnosti se na rodičích podepisují, proto se může obrazovka jevit jako jakási výpomoc, řekněme elektronická chůva.

Další část rodičů sama před obrazovkou ráda tráví svůj čas, tudíž logicky jejich děti dělají totéž. Navíc děti s PAS se s elektronikou naučí zacházet velmi rychle a můžou tak demonstrovat svoji inteligenci. Rodiče jsou nadšení, co dítě umí. Elektronika má ovšem svá úskalí. Děti sice perfektně splní úkol v aplikaci, ovšem v reálném životě nedovede získanou dovednost aplikovat. Z vlastní zkušenosti musím podotknout, že některé děti začnou i opakovat slova z různých pořadů a aplikací, někdy i v jiném jazyce, často však jde o pasivní užívání frází a slov, tzv. papouškování. Další zásadní nebezpečí je budování si závislosti na obrazovce, často dosti rychle. Dítě pak nedokáže verbálně komunikovat a jednotlivá slova smysluplně využít. Potřebujeme dítě připravit pro reálný život, přirozeně pomocí lidské interakce, ne pro plnění pasivních úkolů.

V praxi se setkávám s tím, že první slova dětí jsou NE, TABLET nebo IPAD. Výzkumy ukázaly (např. screening mozku), že dívání se na obrazovku působí na mozek stejně jako alkohol či těžké drogy. Nabízí se tak kontroverzní otázka, zdali by rodiče byli ochotni a schopni vědomě dát svému dítěti jakoukoliv fyzickou drogu, kdyby mu pomohla v učení. Elektronika, mobilní aplikace, videa atd. působí velmi nevinně, nicméně jejich negativní působení na nervovou soustavu je prokazatelné.

Nedovolme dětem s PAS se uzavírat ve virtuálním světě. Rodiče si tímto počínáním neuvědomují, že dítěti nevědomky ubližují a své problémy akorát prohlubují.

Zažila jsem rodiny, které odstranily obrazovky z domácnosti (nebo je výrazně omezily, např. na 30minut denně). Po překonání náročného překlenovacího období, trvající týden až měsíc, si většinou začaly všímat větší interakce s dítětem. Dítě jevilo mnohem větší zájem o reálný svět, snažilo se komunikovat, zlepšil se spánek a soustředění. Dítě se jevilo přítomnější a klidnější. Odezněly záchvaty těžko zvladatelné touhy po elektronice, zvýšil se zájem o sociální kontakt. Rodiny dále podporovaly rozvoj dítěte pomocí domácí terapie Son-rise (některé prvky terapie je možno částečně aplikovat už po přečtení knihy Průlom v autismu). Po nějaké době elektronického půstu (minimálně několik měsíců) si rodiny (ne vždy) mohly dovolit dát dítěti obrazovku v krizových situacích (dlouhé cestování, doktor, obrovské vyčerpání rodiče, nemoc) a po překonání krize obrazovku zase odebrat. Někteří rodiče pak zvolili formu omezeného přístupu k obrazovkám, pokud si nevšimli výrazného zhoršení stavu dítěte (maximálně však 30 – 60 minut denně).

Je vědecky prokázáno, že dětem prospívá poklidný čas strávený s rodinou, hra, pohyb, čerstvý vzduch a věkově úměrné praktikování domácích prací. Největší dar, který můžeme svým dětem dát, je náš čas, ne drahá elektronika.

JAK TEDY OBRAZOVKY PŮSOBÍ:

(zdroj: Victoria L. Dunckley M.D. psychiatrička: The unique vulnerabilities of autism to electronic screen media, Reset your childs brain, https://drdunckley.com/)

Fyziologie:

1) Obrazovky se chovají jako stimulant/stresor.

2) Sledování obrazovek způsobí uvolnění hormonu dopaminu velice nepřirozeným způsoben. Mozek je nadměrně stimulován, chová se podobně jako při působení drogy.

3) Sledování obrazovky způsobuje intenzivní smyslovou stimulaci. Dochází k přetížení ve smyslové oblasti.

4) Modré světlo linoucí se z obrazovky simuluje denní světlo, čímž se potlačuje tvorba spánkového hormonu melatoninu. Melatonin reguluje hormonální systém, chrání DNA, kontroluje informace, které mozek dostává. Děti s PAS mají obecně problém s tvorbou melatoninu. Sledování obrazovky ho ještě prohloubí.

5) Sledování obrazovek podporuje multitasking, který je pro mozek vyčerpávající.

6) Elektromagnetická radiace potlačuje tvorbu melatoninu, zvyšuje tvorbu stresových hormonů.

Mýty o sledování obrazovek:

1) Záleží hlavně na tom, co děti na počítači/tabletu/telefonu dělají. Pokud je to vzdělávací aktivita, je to v pořádku.

Nezáleží. Hlavní problém je médium, které k tomu dítě používá, ne to, co z aplikace/aktivity/vzdělávacího pořadu dostane.  

2) Čas u počítače je vlastně kvalitnější, než čas u TV, jelikož dítě více stimuluje (např. vzdělávací aplikace).

Není to pravda. Opět záleží hlavně na médiu. Čas strávený u počítače způsobuje:

  • přestimulování
  • změny nálad
  • problémy se spánkem
  • problémy v chování
  • tendence k závislostem

3) Obrazovky jsou v pořádku, pokud je používáme s mírou a dítě má dostatek pohybu i dalšího vyžití.

Toto tvrzení není univerzální. Některé děti, zvláště ty s PAS nebo s ADHD, by se lépe vyvíjely bez obrazovek.

4) Děti se musí učit s počítači brzy, aby uspěly v dnešním světě.

Ve skutečnosti se děti naučí pracovat s elektronikou relativně snadno. Počítače a další elektronika jsou ve vzdělání přeceňovány. Co může dítě v dnešním světě znevýhodňovat je hlavně asociální chování, které obrazovky podporují.

ELECTRONIC SCREEN SYNDROM (ESS)

Takto nazvala doktorka Victoria Dunckley soubor symptomů, které se váží k nadměrnému sledování obrazovek. Tyto symptomy se mohou překrývat se symptomy jiných nemocí. Jestliže dítě trpí ESS, může tento syndrom zhoršovat příznaky jeho stávající poruchy. Autismus se tak může u dítěte jevit mnohem těžší, než ve skutečnosti je.

NEDOSTATEČNÉ PROKRVENÍ FRONTÁLNÍHO LALOKU

V důsledku sledování obrazovek (chronického stresu) se nedostatečně prokrvuje náš frontální lalok (část mozku zodpovědná za regulaci emocí, výkonné funkce, rozhodování, kreativita atd.).  Krev se přemístí k primitivnější části našeho mozku. Mozek pak začne více fungovat v režimu přežití.

Jelikož je mozek v režimu přežití, symptomy ESS se velice podobají symptomům lidí, kteří prožili trauma.

NĚKTERÉ ZE SYMPTOMŮ ELECTRONC SCREEN SYNDROM:

  • sebepoškozující chování
  • agrese
  • deprese
  • meltdowny
  • ADHD
  • halucinace
  • psychózy
  • obsedantně kompulzivní porucha
  • tiky (způsobené rychlým uvolněním dopaminu)
  • smyslové problémy
  • záchvaty epilepsie (malé záchvaty, které jsou patrné jen na EEG, my je ani nemusíme poznat)
  • slabý oční kontakt
  • opožděný nebo žádný vývoj řeči
  • malá flexibilita
  • prudké změny nálad
  • rigidita
  • problémy se spánkem

Scany mozku ukázali skutečné změny na mozku u lidí, kteří byli závislí na technologiích (atrofie šedé hmoty, tenčí mozková kůra atd.). Tyto snímky se velice podobaly snímkům lidí se závislostmi na alkoholu a drogách.

Děti s PAS jsou navíc k závislostem na technologiích mnohem náchylnější.

Doktorka Dunckley doporučuje začít (minimálně) měsíčním elektronickým půstem. Já osobně jsem tímto obdobím už mnohokrát rodiny provázela.

VÝHODY ELEKTRONICKÉHO PŮSTU (4 TÝDNY A VÍCE):

  • resynchronizace biologických hodin
  • mozek začne lépe odpočívat
  • lepší prokrvení frontálního laloku (dítě už tolik nefunguje v režimu přežití)
  • normalizuje tvorbu stresových hormonů a mozkovou chemii
  • velké změny v oblasti výkyvů nálad
  • lepší soustředění, menší hyperaktivita
  • hlubší spánek
  • minimalizuje potřebu medikace
  • upřesní diagnózu (v případě, že dítě jevilo symptomy, které se kryly s jinými diagnózami)

V praxi jsem si všimla u většiny dětí s PAS po odstranění dostupnosti všech obrazovek a elektroniky těchto změn:

  • lepší oční kontakt
  • větší zájem o lidi a okolí
  • rozšíření okruhu zájmů
  • větší ochota učit se nové věci
  • dítě se stalo flexibilnější
  • dítě se uklidnilo, zlepšil se spánek
  • snížení nebo úplné odeznění agresivity
  • větší ochota komunikovat
  • posílení vazby dítěte na své rodiče

DOPORUČENÍ, KTERÉ DÁVÁM PŘI ODSTRANĚNÍ OBRAZOVEK:

Nejdůležitější pro odstranění obrazovek je pevné vnitřní rozhodnutí rodiče. Troufám si říci, že to za nás udělá 50% práce. Pokud si tímto krokem nejste jisti, nedělejte ho.

Je vhodné se na odstranění obrazovek psychicky připravit. A nedělat ho v jinak náročné době (stěhování, dovolená atd.)

Neplánujte si dopředu, že Vaše dítě odstranění obrazovek nezvládne. Udělejte maximum, abyste si dopředu nepředstavovali katastrofické scénáře. Ze zkušenosti vím, že dítě zvládne odstranění obrazovek lépe, než rodiče předpokládají (za podmínky, že rodiče jsou pevně rozhodnuti).

Nečekejte, až si Vaše dítě najde nějakou lepší zábavu, než je obrazovka (telefon, tablet, PC, TV atd.). Sledování obrazovek prohlubuje nezájem dítěte o okolní svět, nejprve je potřeba obrazovky odstranit, překonat přechodové období (kdy se dítě obrazovek dožaduje, může plakat, být agresivní atd.) a pak teprve hledat náhradní aktivity. Je dost pravděpodobné, že dítě nejeví více zájmu o vnější svět právě proto, že je vystaveno obrazovkám (a virtuální realitě), obrazovkám lze velice těžko konkurovat „nudnými“ běžnými hrami a lidskou interakcí

Na odstranění obrazovek se důkladně připravte. Upozorněte zbytek rodiny, školu, školku, domluvte strategii, domluvte se se členy domácnosti, kde obrazovky budete schovávat (zamykat), za jakých okolností a kde (např. v zamčeném pokoji) je mohou používat ostatní (je-li to skutečně nutné).

Čas u obrazovek můžete postupně zkracovat, nechat např. tablet vybít, vypnout wifi, vypnout set top box, ať má dítě pocit, že věc už nefunguje

 Počítejte s tím, že dítě se může své elektronické hračky dožadovat, plakat atd.

Jak již bylo zmíněno, obrazovky působí na děti podobně jako drogy, takže je třeba se obrnit trpělivostí. Abstinenční období většinou trvá přibližně týden (pokud dítěti obrazovku striktně nedáme). Připravte se ale i na situaci, kdy se bude dítě s absencí obrazovky vyrovnávat podstatně delší dobu.

Vhodné načasování. Naplánujte elektronický půst na dobu, kdy minimálně 3 týdny budete fungovat v klidovém režimu (omezte návštěvy, výlety atd.)

Uvědomte si, že odejmutí obrazovky je pro dítě velmi obtížné. Mějte pro něj pochopení, ale ve svém rozhodnutí nepolevte. Připravte se na citově velmi náročné období a pokuste se nepropadat panice spolu se svým dítětem.

Při pláči projevte empatii, ujistěte ho, že víte, co chce. Zároveň jej však upozorněte, že pláčem a nevhodným chováním (plakáním, kňouráním, agresí atd.) si telefon/tablet/TV nevymůže.

„Vím, že chceš ten telefon, asi tě to štve, že ho nemáš. Ale i když budeš plakat, zůstane vypnutý.“

Takto mluvíme i na dítě, o kterém se domníváme, že nerozumí. Nikdy si nemůžeme být jistí, do jaké míry dítě vnímá. I kdyby nevnímalo, non-verbálně (tón hlasu, klidná energie) se k němu zpráva dostane. Sama jsem to zažila ve stovkách případů.

V případě, že se dítě vzteká, doporučuji vysvětlení a projevení empatie pouze krátce. Sáhodlouhá vysvětlování a uklidňování nejsou při záchvatech vzteku vhodná. Navíc obvykle záchvat ještě prodlouží.

Nabídněte dítěti pouze 3 aktivity, které může dělat namísto hraní si s elektronikou (např. kinetický písek, skákání na trampolíně, interaktivní hru s vámi, knihu). Je však pravděpodobné, že ho nic z toho nezaujme. Žádná běžná hra nepřekoná elektroniku. Pokud dítě pláče a nevhodně se dožaduje elektroniky, nenabízejte mu více než 3 aktivity/hry. Není totiž žádoucí vytvořit v dítěti dojem, že reakcí na nevhodné chování je nepřiměřený zájem a vymýšlení zábavy. Dítě by mohlo nabýt dojmu, že ho za pláč odměňujeme.

Obrazovky je třeba schovat tak, aby o nich dítě nevědělo. Pokud je nutné, aby kdokoliv z rodiny s elektronikou pracoval, je vhodné se s nimi z počátku někam zamknout. Z praxe vím, že dítě časem pochopí, že počítač či jiná elektronika je jen pro rodiče (či jiné osoby) a je schopné se klidně pohybovat v místnosti se zapnutým počítačem a nevšímat si ho.

Je v pořádku, když dítě bude po odstranění obrazovek vypadat znuděně. Nuda v tomto případě však vůbec není na škodu. Vytrvejte v nabízení aktivit a dovolte dítěti se nudit.

Elektroniku si ponechejte jen jako pomůcku v případě krize (návštěva doktora, nemocnice, náročné cestování atd.) Až krizová situace odezní, odstraňte elektroniku znovu. Většinou už to není tak náročné, jako poprvé.

Pokud se stane, že dítě dostane tablet/telefon ve školce (i když to není ideální), nevadí, domácí pravidla zůstanou stejná.

Krátce vysvětlete dítěti (i když si myslíte, že nerozumí), proč obrazovky odstraňujete. Např. „Už si nebudeš moct hrát s tabletem, není to zdravé pro tvoje tělo.“

Náročnější bývá odstranění obrazovek u starších dětí se sklonem k velké agresi. Nicméně je třeba podotknout, že agresi a asociální chování můžou obrazovky u dětí výrazně zhoršovat. V případě agresivních dětí, je dobré vytvořit bezpečnostní plán, např. odstranit z domácnosti nože, nebezpečné objekty, které by dítě mohlo házet, zajistit si druhou osobu v domácnosti alespoň na týden, a to ideálně muže.

Doktorka Victoria Dunckley popisuje detailně bezpečnostní plán pro agresivní děti ve své knize RESET YOUR CHILD´S BRAIN (pouze v AJ)

Upřímně zvažte, jestli sami nejste na elektronice závislí, a řešte nejprve závislost svoji.

Mějte na paměti, že člověk je přirozeně naprogramován k učení nápodobou od ostatních „živých“ lidí. Proto je vhodné u dítěte s PAS podporovat hlavně interakci dítěte s dalšími lidmi (rodiče, sourozenci, ostatní děti, dobrovolníci atd.), ne interakci s přístrojem.

U dětí s Aspergerovým syndromem (AS) a vysoce funkčním autismem zvláště dochází (vzhledem k povaze autismu a s podporou obrazovek) k velké nerovnováze mezi fyzickým vytížením a intelektuální činností. Intelektuální činnost a přetěžování mozku většinou převládá na úkor fyzického vybití. Tato nerovnováha způsobuje větší sklony k depresím a úzkostem. Doporučuji tedy dbát na každodenní pohyb dětí s PAS. Je dobré začít doma (domácí trampolína, stepper, rotoped, domácí stěna na lezení, velký skákací míč) a po malých časových úsecích. Nepolevujte, mějte na paměti, že děti mají většinou k pohybu ze začátku odpor. Když vidím dítě s AS v úzkosti, sama ho vybídnu (nikdy nenutím) alespoň k poskakování na místě (skáču s ním). „Vidím, že ti je úzko, pojd´vyskáčeme to, zadupeme to trápení do podlahy, vytřepeme ho rukama atd.“. Ke zpřítomnění těla a odvedení pozornosti od neustálého přemýšlení také pomáhá zátěžová deka nebo zátěžová vesta.

Cílem tohoto článku je nabídnutí nových možností, podání pomocné ruky a nový vhled na situaci. Nestresujte se, nenechte se pohltit výčitkami svědomí. Každý dělá, co může. Navíc informovanost o škodlivosti obrazovek na děti s PAS je v ČR velmi malá. Chápu, jak může být soužití s  dítětem s PAS náročné. Nechť je tento článek prvním krokem ke změně, minimálně se můžete pokusit čas u obrazovky nenavyšovat, případně jej pozvolna omezovat. Ale vězte, že odstranění obrazovek z vašeho každodenního života není tak těžké, jak se může zprvu zdát. Tato „terapie“ je navíc zcela zdarma a máte ji plně ve vlastních rukou.

Linda Cecavová, Projekt ROZVOJ HROU, autismus.cz@seznam.cz

Linda Cecavová