Jak pomoci dítěti s autismem se změnou sezónního oblečení

Výměna sezónního šatníku je pro mnoho dětí s PAS velkou výzvou.

Odmítání nového oblečení má zpravidla dva základní důvody:

• Porucha smyslového vnímání dítěte (hyper/hyposensitivita).
• Dítě potřebuje cítit kontrolu nad svým světem, stejné oblečení (podobně jako rituály dítěte) mu dává pocit jistoty. 

 

Jak tedy dítěti situaci ulehčit:

• Snažte se mít pochopení pro chování dítěte.

I když se Vám může zdát akceptování změny šatníku jako malichernost, Vaše dítě může situaci prožívat velice těžce. Projevte dítěti pochopení:„Vidím, že Ti ta bunda vadí,“ nebo „Chápu, že nechceš nosit nové boty.“

• Připravte dítě na změnu postupně.

Nepomáhá, když teplejší boty vytáhneme až první chladný den, těsně před odchodem do školky a k tomu ve velkém stresu.

Vyndejte sezónní oblečení klidně i měsíc před očekávanou změnou počasí. Bundu i boty umístěte vedle oblečení stávajícího. Občas můžete přidat komentář: „Až bude chladněji, budeme nosit teplé bundy.“ Komentáře vynecháme, pokud víme, že dítě dráždí.

Zprvu dáme dítěti jen jeden kus sezónního oblečení. Ostatní zůstává stejné. První procházky v sezónním oblečení by měly být krátké, beze spěchu a tlaku. Využít můžeme například víkend, čas, kdy nespěcháme. 

• Sezónní oblečení zahrňte do her, které má dítě rádo.

1. • Skákání na trampolíně: zimní boty mohou skákat na trampolíně s námi.
   • Masážní a lechtací hry: můžeme je dělat v rukavicích nebo si z legrace obléci bundu dítěte.
   • Hra „popletená mamka“: přineseme si několik kusů sezónního oblečení, legračně si ho začneme nasazovat na nesprávná místa (čepici na nohu, boty na hlavu, atd.).
   • Oblékáme panenky do sezónního oblečení.
   • Zahrneme příběh o změně oblečení do oblíbeného příběhu dítěte

• Nechtějte po dítěti několik obtížných věcí naráz.

Má-li Vaše dítě problémy se sebeobsluhou a ještě se neumí obléci samo, pomozte mu s oblékáním. Netrvejte na tom, aby si nepopulární kus oblečení oblékalo samo. 

• Berte zřetel na smyslovou přecitlivělost svého dítěte.

Některé druhy oblečení mohou být pro dítě s autismem extra nepříjemné. Může mu vadit tvrdost čerstvě vypraného oblečení, pach aviváže nebo skříně, kde bylo oblečení skladováno, nepříjemný materiál, neodstřihnuté cedulky, příliš těsné oblečení, příliš volné oblečení (v případě, že má dítě problém s vnímáním těla v prostoru neboli propriocepcí, může preferovat upnutější tipy oblečení), nepříjemné šustění zimní bundy a kalhot.

Tipy:

• Volte raději přírodní materiály.
• Neoblékejte dítě zbytečně do oblečení, které je náročné na obléknutí (např. kalhoty se zipem, knoflíkem a páskem, tričko s malým otvorem pro hlavu).
• Pro sluchově přecitlivělé děti volte nešustivý materiál.
• Pro pachově přecitlivělé děti volte přírodní aviváž bez parfému. Pomůže, když má dítě kus oblečení, který je pro něj nový, několik dní ve své posteli, oblečení tak získá známý pach.
• Pro hmatově přecitlivělé děti volte volné oblečení z přírodních materiálů, odstříhněte všechny cedulky, otvory kolem krku roztáhněte, ponožky volte pouze volné, klidně je lehce nastřihněte.
• Pro děti s narušeným vnímáním vlastního těla, které jsou často v pohybu, zkuste upnutější kusy oblečení – těsnější leginy (aby ovšem neškrtily v pase), těsnější tílko,…
• Nechce-li dítě nosit čepici, zkuste kapuci.
• Ujistěte se každou sezónu, že oblečení má stále správnou velikost.
• Nenabalujte děti zbytečně, dětem obecně bývá více teplo než dospělým, jsou menší a jejich organismus se zahřeje rychleji.
• Upozorňujte děti každodenně na počasí, které zrovna je, poukazujte na jevy, které může dítě očekávat:„Dnes se stromy venku hodně hýbou, bude foukat,“ nebo: „Dnes je mlha, bude vlhko.“ Ač nám to nemusí docházet, počasí bývá pro děti s PAS výzvou. Je příliš nepředvídatelné. Proto bychom měli děti učit mu rozumět, předvídat ho a připravit se na něj.
• Tip na knihu: Co se děje, když se děje počasí 
• Tip na krátké video (v AJ). Lektor Paul Baptie je Handle praktik a spolupracovník projektu ROZVOJ HROU. : Jak pracovat se smyslovou přecitlivělostí .

• Dávejte dítěti pocit kontroly nad svým světem a tělem.

Dítě s autismem má často pocit, že nemá svůj vlastní svět pod kontrolou. Je bombardováno smyslovými podněty, které nesnadno zpracovává. Je vystavováno sociální interakci s ostatními, které příliš nerozumí. Má potíže s komunikací, a tudíž nemůže jasně vyjádřit, co chce a co nechce. Má leckdy narušenou citovou vazbu na své blízké lidi, nehledá tedy jistotu v blízkých, ale ve svém vlastním světě, který chce mít plně pod kontrolou.

Bohužel každodenní zkušeností některých dětí s PAS je násilná manipulace s nimi. Rodiče či pedagogové se příliš často uchylují k nátlakovým přístupům (násilně přes odpor dítěte mu navlečou bundu, vpraví jídlo do pusy, přebalí ho nebo posadí na toaletu, bez varování ho někam odnesou/odvedou, utřou nos, atd.).

Když jsem byla ve výcviku terapeutů v Autism Treatment Center of America, učila jsem se nenásilnému, citlivému, ale vytrvalému přístupu k dětem, zvláště pak v oblastech příjmu potravy, přebalování, chození na WC a oblékání. Přes odpor dítěte jsme mohli na dítě sáhnout pouze v případě, že se jednalo o jeho nebo naši bezpečnost.

Velice se mi osvědčují tyto postupy:

• Dávám dítěti pocit kontroly nad situací, ale zároveň jsem se svým požadavkem vytrvalá.

Příklad z praxe:

Chci obléci dítě, které se svléklo do naha. Smyslově přecitlivělé děti rády běhají nahaté. V tomto případě doporučuji nějaké minimum oblečení, na kterém budeme trvat. V domácnosti to může být například spodní prádlo a volné tričko, vycházíme-li z domu, je třeba už dítě citlivě učit, že na veřejnosti musí být oblečené. Nemusíme ovšem trvat například na oblečení čepice, rukavic a šály. 

Vezmu kus oblečení, který chci dítěti obléci, a přijdu k němu. Otvor na nohu nebo na hlavu hodně roztáhnu. Vyzvu dítě: „Oblékni si kalhotky,“ nebo ho upozorním: „Teď Ti obléknu kalhotky.“ 

V tomto momentě začnu dítě oblékat a zároveň sledovat jeho reakce. Pokud je reakce odmítavá, dítě říká NE nebo vyčtu odmítnutí z řeči jeho těla, okamžitě přestávám dítě oblékat. „Vidím, že nechceš, obléknu tě tedy za 5 minut,“ nebo: „až bude rafička tady.“ Touto větou dáváme najevo, že dáváme dítěti pro tento okamžik kontrolu, ale s naším požadavkem vytrváme. Časové údaje používám i s dětmi, u kterých nemám žádnou jistotu, že mi rozumí. Dítě nemusí umět čas, ale může pocitově zaznamenat, co to asi znamená, když za ním s požadavkem chodím každých pět minut. Tato klidná vytrvalost často vede k úspěchu a nevyvolává v dítěti pocit, že je znásilňováno.

• Vnímejte své psychické rozpoložení.

 Velký vliv na dítě může mít naše vlastní psychické rozpoložení v době, kdy po něm chceme něco náročného. Přicházíme-li k dítěti s úzkostí a poraženeckým postojem („Stejně to zase neudělá.“), dítě může tento postoj utvrdit v úzkosti vlastní. Ačkoliv my se  obáváme negativní reakce dítěte, ono může naše rozpoložení přečíst jako: „Maminka se toho taky bojí, je to nebezpečná situace.“

• Vytrvejte.

Není nutné stát se zenovým mistrem. Pro rodiče bývá často těžké si představit, že když jejich dítě něco v minulosti 200x odmítlo, mohlo by tentokrát reagovat jinak. Povzbuzuji rodiče v představě, že to mohou společně s dítětem zvládnout. Moje dlouholetá praxe mi to opakovaně potvrzuje. Ráda používám před dětmi i tuto frázi: „Vím, že je to těžké, ale spolu to zvládneme.“

Věřím tedy, že to spolu dříve či později zvládnete.

Linda Cecavová

zakladatelka projektu Rozvoj hrou, poradkyně v oblasti PAS

On-line kurzy projektu ROZVOJ HROU:

JAK ROZVÍJET DÍTĚ S NEUROVÝVOJOVOU PORUCHOU V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ

PREVENCE A ŘEŠENÍ STRESOVÉHO CHOVÁNÍ U DĚTÍ S PAS

JAK POMOCI DÍTĚTI S PAS POUŽÍVAT NOČNÍK/TOALETU

JAK NAJÍT A VYUŽÍT VNITŘNÍ MOTIVACI U DÍTĚTE S PAS

 

Kalendář akcí