Negativismus u dětí s autismem

CHOVÁ SE VAŠE DÍTĚ S AUTISMEM NEGATIVISTICKY? JE „NE“ JEHO NEJČASTĚJŠÍ REAKCE NA VAŠE POŽADAVKY?

 

Negativismus u dětí s  PAS může mít mnoho příčin. Jednou z  příčin je přetížení dítěte nebo také pocit nedostatečné kontroly nad okolním světem. Během své dlouholeté praxe jsem se s  negativismem setkala téměř u každého dítěte, s  nímž jsem pracovala. V  následujícím textu bych vás chtěla seznámit s  opatřeními, která mohou pomoct dětem se zvykem vše odmítat.

 

1)      Je třeba dát dítěti maximální možnou kontrolu nad svým světem (POZOR, neznamená to, nestanovit žádné hranice, stále je třeba mít se na pozoru a přemýšlet, co je pro nás přijatelné a pro dítě bezpečné). Nejsnazším a nejdůležitějším způsobem je začít dítěti dávat volnost, a tedy kontrolu v domácím prostředí. Stanovte si časový úsek alespoň 30 minut denně, kdy si budete s dítětem „hrát“ bez jakýchkoliv požadavků, tj. musí respektovat nastavené hranice, v jejichž rámci si může libovolně zvolit způsob hry či aktivity. Alespoň v tomto časovém úseku se pokuste změnit svůj přistup. Změňte postoj z NESMÍŠ – MUSÍŠ na MŮŽEŠ – MŮŽEŠ. Ponechte dítě v jeho světě, případně se k němu připojte, není-li aktivita nevhodná nebo nebezpečná.

Dejte dítěti větší pocit kontroly a sdělujte mu, co se bude dít. To je důležité obzvlášť u dětí, které nemluví, nebo u těch, u nichž máme pocit, že nerozumí. Dochází tak k nežádoucímu jevu, a to, že na ně jejich okolí přestane mluvit. Nevědomky tak dítě připravujeme o možnost podílet se na rozhodování a tím mu dát pocit kontroly nad sebou sama. Je třeba se vyjadřovat verbálně. Můžeme si pomoci obrázkem, ale vždy s naším komentářem. Je velmi důležité nepřestávat na své dítě mluvit. Mluvte o běžných věcech: „Teď se vypravíme na procházku.“, ale i o maličkostech: „Obleču ti mikinu, venku je chladno.“

2)      Vytvořte, alespoň doma, prostředí, které nebude dítě zbytečně smyslově přetěžovat. Pro tyto případy je ideální Son-rise herna, což je pokoj, ve kterém není dítě rozptylováno velkým množstvím věcí. Chodíme si tam s dítětem hrát, ale při tom je zde prostor pro klid a relaxaci.https://rozvojhrou.cz/poradenstvi/vyvojova-hra/

V praxi navštěvuji i školy a školky v rámci supervize (tj. nezávislá odborná podpora). Asistentům pedagoga doporučuji, aby se s dítětem přesunuli do klidnější místnosti ve chvíli, kdy cítí, že dochází k přetížení (dítě se přestává soustředit, vzteká se atd.). Ideální je uchýlit se do klidného prostředí bez výrazných smyslových podnětů. NEGATIVISTICKÉ DÍTĚ SE MUSÍ NEJDŘÍVE UKLIDNIT, teprve tehdy může začít měnit své „NE“ na „ANO“. Jako elegantní řešení také můžeme použít dětský stan a do něj umístit sensorické hračky či protihluková sluchátka (sensory tent). K přestimulování dítěte také výrazně přispívají různé obrazovky či hračky na baterky.

https://rozvojhrou.cz/vliv-obrazovek-a-informacnich-technologii-na-deti-s-autismem-a-adhd/

3) Pokuste se doma odstranit co nejvíce třecích ploch, kde dochází k častým „bitvám“ (opakované pouštení vody-vypneme ji , splachování záchoda stále dokola-zamkneme záchod, jezení nevhodných potravit-schováme je na nedostupné místo, skříně opatříme dětskými pojistkami, dveře zámky). Tímto omezíme naše stálé zakazování a přikazování a prostředí dítěte bude čitelnější.

Některé nevhodné chování (například lezení a skákání po nábytku, strkání věcí do pusy) je spíše nutné vhodně přesměrovat (dítě má své důvody, proč je dělá a přestat nemůže).

Doporučuji vytvořit doma koutek na skákání (malá trampolína) či lezení . Pro děti „kousáčky“ pořídit vhodné kousátko (např. Kousak.cz).

 

4)      Dočasně snižte své požadavky na nutné minimum, dejte si na čas, klidně i v horizontu týdnů. Poté se objektivně zamyslete nad tím, není-li dítě vašimi požadavky přetíženo. V době snížení nároků reagujte na odpověď „NE“ až přehnaně. Jestliže dítě něco odmítá, okamžitě přehnaně zdůrazním, že jeho „NE“ budu respektovat. Viz „Samozřejmě, NEprohlížej si tu knihu, už ji uklízím.“ Tímto způsobem reaguji i na požadavky, u kterých chci, aby je dítě plnilo. I kdyby dítě běhalo v pokoji nahé, budu jej respektovat (opět přehnaně). Chvíli však vyčkám a budu svoji žádost zkoušet opakovaně znovu a znovu (cca jednou za 15 minut). Pokud však na své žádosti trvat nemusím, např. ve chvíli, kdy chci, aby si se mnou dítě hrálo určitým způsobem, snížím své požadavky na nutné minimum. 

5)      Oceňujte dítě za to, co už umí, co mu jde, za požadavky, které zvládá plnit: „Ty ses obul, to je skvělé.“ „Krásně mi ukazuješ, co chceš.“ Buďte pozorní a vyjádřete svůj obdiv i v případě, kdy vám daná činnost přijde samozřejmá. Tím zvýšíte u dítěte pocit úspěšnosti.

6)      Dočasně změňte své vyjadřování. Přestaňte používat otázky, příkazy a výraz „NE“. Negativistické dítě je na otázky většinou alergické. Už z tónu řeči pozná, že přichází nějaký požadavek. Často tak řekne „NE“, aniž bychom větu dokončili. Negativně tak reaguje i na věc, o níž víme, že by ji dítě chtělo.

Příklad z praxe:

Často pracuji s dětmi  s PAS z různých evropských zemí. Pro tyto děti mám s sebou v herně vždy někoho, kdo dítěti přeloží, co říkám. Na dítě totiž mluvím anglicky.  Když položím negativistickému dítěti otázku v angličtině „Do you …?“ dost často mě utne svým NO, NEY, NEIN atd. ještě dříve, než mu překladatel moji otázku přeloží. Pozná otázku (tedy požadavek) z tónu hlasu.To je jasný příklad toho, že dítě bude prakticky na všechny otázky reagovat odmítavě.

V případech, kdy dítě reaguje negativisticky, mu nekladu otázky, ale věc prostě nabídnu nepřímo. Když chci, aby se dítě napilo, nezeptám se ho: „Chceš napít?“, ale vezmu sklenici, dám ji dítěti  a řeknu: „Tady je pití.“

Další skutečnost, na kterou jsou odmítající děti alergické, jsou příkazy a výraz „NE“. Já tedy používám ve své řeči 3 pomůcky, které mají leckdy kouzelný účinek a celou situaci rozkazů a zákazů odlehčí:

a)      Je potřeba …

Obuj si boty.“ x „Je potřeba si obout boty.“

Napij se.“ x „Je potřeba se napít.“

b)      Používání množného čísla.

Obuj se.“ x „Jdeme se obout.“

Neběhej tu nahý.“ x „Chodíme oblečeni.“

c)       Odstranění „NE“

Nejez rukama“ x „Jez lžící“ nebo ještě jemněji „Jíme lžící“ (a hned dítěti lžíci podáme).

 

Pokud se vaše dítě začne chovat odmítavě náhle, je dost možné, že prochází opožděným obdobím vzdoru. To je vlastně velice dobrá zpráva a důležitý krok ve vývoji dítěte.

Také je nutné zjistit, jestli se dítěti něco neděje v době, kdy s ním nejste (např. ve školce). Nemusí to být nutně týrání nebo šikana, hladinu stresu dítěte s PAS může zvýšit jakákoliv změna (nový asistent, jiná výmalba třídy, odchod spolužáka atd.). Dobrá komunikace se školským zařízením je nutná.

     Závěrem bych chtěla říci, že všechna tato opatření mohou začít fungovat až v delším časovém horizontu. Chci vás rodiče uklidnit. Z  praxe vím, že se často jedná pouze o určitou životní fázi, která časem odezní. Výše zmíněné tipy ji však mohou zkrátit či alespoň všem zjednodušit.

Držím palce!

Linda Cecavová