Jak stimulovat apatické batole.

7.10. 2026Linda Cecavová 0 Komentářů

Jak stimulovat apatické batole

• „To je ale hodné miminko/batolátko.“

• Anebo je dítě nezvykle apatické?

Autistické děti bývají v miminkovském a batolecím věku někdy extrémně dráždivé, jiné mohou být naopak velmi klidné, málo náročné a působit jako „příliš hodné“.

V tomto příspěvku se budu věnovat právě těm „moc hodným“. Ovšem ne každé apatické batole musí být nutně autistické.

Nejdříve si ujasněme, co myslím apatií.

Za apatické dítě považuji například dítě, které:

• si hodně vystačí samo a dokáže se dlouho zabavit bez potřeby sdílet aktivitu s druhými,

• nereaguje na okolí,nevyžaduje pozornost,

• je spíše tiché, málo komunikuje zvuky

• příliš nevyhledává interakci s blízkými,

• nevyhledává pozornost rodičů,

• později nevyhledává ani jejich pomoc,

• málo sdílí své zážitky a zájem,

• málo komunikuje,

• málo ukazuje,

• navazuje málo očního kontaktu.

Klidné a spokojené dítě je něco jiného.

Takové dítě nemusí neustále vyžadovat pozornost, ale vidíme u něj zájem o okolí:

• sleduje, co se doma děje, sleduje „cvrkot“ v domácnosti,

• reaguje na rodiče,

• směje se,

• navazuje oční kontakt,

• dokáže se zabavit samo,

• zároveň ale rádo vyhledává společnost rodičů,

• ukazuje,

• sdílí svůj zájem s druhými.

U apatického miminka nebo batolete se proto nesmíme nechat ukolébat tím, že dítě málo vyžaduje pozornost a okolí ho proto vnímá jako „hodné miminko“.

Pokud se nám nezájem nebo apatie dítěte nezdá, je vhodné situaci konzultovat s lékařem. Podle konkrétní situace může být na místě například neurologické nebo fyzioterapeutické vyšetření. Pokud je apatie náhlá, kontaktovat lékaře hned.

Co můžeme dělat, aby apatické miminko nebo batole začalo více vnímat a vyhledávat své blízké a okolí?

• Nenechávat dítě dlouhodobě samotné v jeho vlastním světě.

Jemně a opakovaně mu nabízíme kontakt.

• Snažit se často navazovat kontakt.

Neodradit se tím, že dítě zpočátku nereaguje. Pro rodiče to může být velmi bolestivé a vyčerpávající, ale někdy je potřeba nabídnout kontakt mnohokrát, než dítě začne reagovat.

• Využívat situace, kdy už nějaká interakce vzniká.

Třeba při přebalování, koupání nebo krmení. Pokud je dítě během těchto aktivit vnímavější, můžeme kontakt prodlužovat pomocí říkanek, písniček, hry nebo povídání. Pokud je mu to příjemné, můžeme tuto aktivitu opakovat častěji.

• Naši společnost jemně nabízet, ale nenutit.

Cílem není dítě zahltit. Spíš mu opakovaně ukazujeme: „Jsem tady a je se mnou dobře.“

• Vhodná pozice pro oční kontakt.

Pro navázání očního kontaktu je důležité, kde se nacházíme. Ideální je být na úrovni očí dítěte nebo níže. Skvělá je taky pozice při přebalování. Pokud stojíme nad dítětem, šance na přirozený oční kontakt může být menší. Proto může být skvělé hrát si společně na zemi, válet se, ležet vedle sebe.

Hodně může pomoci jít přes tělo a smysly.

Jemná smyslová stimulace může některé děti „probudit“ a zvýšit jejich zájem o okolí. U každého dítěte ale funguje něco jiného. Je potřeba zkoušet a především sledovat jeho reakce.

• Písničky a rytmické říkanky.

Rytmus může být pro dítě velmi přitažlivý. Můžeme přidat pohyb, tleskání, gesta nebo jemné doteky. Rytmus pomáhá propojovat mozkové hemisféry.

• Reagovat na zvuky dítěte, jako by mluvilo. „Tys chtěl zazpívat?“ atd. Vést s tím „konverzaci“.

• Koupání.

Voda poskytuje hmatové a proprioceptivní podněty a některé děti jsou při koupání výrazně vnímavější a aktivnější. Právě tento moment můžeme využít k navazování interakce.

• Masáž a dotek.

Jemná masáž nebo mírný tlak mohou některým dětem vyhovovat. Vždy sledujeme, zda je dítěti dotek příjemný.

• Jemné houpání a pohyb.

Například v náručí, při nošení nebo na houpačce, pokud už dítě bezpečně sedí. U nošení v šátku je důležitý správný úvaz odpovídající věku a motorickému vývoji dítěte. Houpání a točení může pomoci regulovat náš vestibulární systém. Při nevoli dítěte nebo známek přetížení (červené uši, pláč, červené tváře, změna svalového napětí atd.) přestaneme ihned.

• Hmatové podněty u starších dětí.

Pokud už dítě bezpečně zvládá manipulaci s předměty, můžeme nabídnout písek, vodu, různé materiály, hry s jídlem nebo jiné bezpečné hmatové aktivity. Samozřejmě s ohledem na riziko strkání předmětů do pusy.

Probuzení čichu: Esenciální olejčíky (vhodné druhy a množství pro daný věk, preventivně bych se vyhýbala olejíčkům, které se nesmí používat při epilepsii)

• Legrácky a „blbinky“.

Spoustu dětí zaujme něco nečekaného a legračního: legrační obličej, kýchnutí, dramatický pád, předvádění zvířátek apod.

Hodně může pomoci výrazný projev rodiče. Ne „poker face“ nebo výraz leklé ryby, ale zajímavý hlas, gesta, pohyb celým tělem a výrazná mimika. Trochu jako animátoři nebo moderátoři dětských pořadů.

Nebazírujte na hrách, které dítě opakovaně odmítá.

Pokud mu stále dokola nabízíme prohlížení knížky, stavění věže nebo jinou aktivitu a dítě ji opakovaně ignoruje, možná to jednoduše není cesta pro něj.

Hledejte dál.

Zkuste něco výraznějšího, pohybového, smyslového nebo jednoduše zábavnějšího. Cílem není dítě „naučit“ hrát si konkrétním způsobem. Cílem je najít něco, co ho skutečně zaujme a přes co se s ním můžeme propojit.

Někdy stačí opravdu málo.

Někdy dítě zareaguje na drobnou změnu hlasu, dotek, pohyb nebo legrační výraz.

Jindy je potřeba zkoušet různé způsoby opakovaně, každý den a dlouhodobě.

Důležité je přitom sledovat, co dítěti dělá dobře a co už je na něj příliš.

A nezapomínejme ani na zdravotní příčiny.

Neobvyklá pasivita nebo výrazná změna chování může mít různé příčiny. Je proto dobré myslet i na zdravotní stav dítěte a případné obtíže řešit s pediatrem nebo příslušným odborníkem. Podle situace může být potřeba vyloučit například neurologické obtíže, poruchy spánku, sluchu či zraku, bolest nebo jiné zdravotní potíže. Časté bývají také potravinové intolerance. Obzvlášť, pokud se už vyskytují v rodině. Je potřeba hlídat výživu i pitný režim.

Přeji, at´se s Vaším batolátkem propojíte a posílíte tím Váš vztah.

Linda Cecavová

Herní terapeut pro děti s PAS/HANDLE praktik

Webináře ROZVOJ HROU:

Když je svět příliš: autismus a stres, smyslové vnímání, hranice, emoce , prevence stresu atd.

Terapie hrou pro děti s autismem: konkrétní tipy, jak podpořit komunikaci a vztah s vaším dítětem