Tak velký a ještě se vozí v kočárku/nosí plínky atd.!!!

Tak velký a ještě…“ (se vozí v kočárku, nosí plínky, má dudlík, nenakrmí se sám apod.).

• NAPROSTO ZBYTEČNÉ KOMENTÁŘE a bez špetky porozumění situaci dítěte i rodičů. Obzvláště pokud se to týká dítěte s autismem, kde nějaká odlišnost na první pohled není vidět.

• Například starší dítě v kočárku nebývá projevem lenosti rodičů nebo dítěte.

• Dítě často z kočárku odmítá vylézt a má k tomu své důvody – úzkost, senzorické obtíže nebo jiné vývojové potřeby.

• Úzkostné dítě může kočárek vnímat jako bezpečný přístav.

• Pro dítě s neorganizovaným vestibulárním systémem může být chůze v náročnějším prostředí velmi obtížná a může se mu motat hlava.

• Dítě s nižším svalovým napětím může delší chůzi zvládat jen obtížně nebo ji může pociťovat jako bolestivou.

• Dítě se slabším vnímáním těla v prostoru (propriocepcí) se venku hůře orientuje a potřebuje fyzickou oporu kočárku nebo náručí rodiče.

• Některé děti jsou také impulzivní a mohou utíkat. Připoutání v kočárku může být rozumný způsob, jak se bezpečně dostat z bodu A do bodu B. Nejedná se o nevychovanost, může to být prostě nezralostí nervového systému.

• Někdy je dítě po nemoci a jednoduše nemá sílu delší trasu ujít.

• Děti s autismem se mohou naučit používat nočník nebo toaletu později, protože hůře vnímají vnitřní procesy těla.

• Mnoho dětí s autismem má také velké potíže s příjmem potravy. Pokud je tedy jediný způsob, jak do dítěte dostat jídlo, krmení – i ve vyšším věku – je to pro rodiče logická a správná volba.

Linda Cecavová

herní terapeutka / HANDLE praktik