Proč nepodporovat autistické maskování

Autistické maskování je snaha dítěte potlačit své přirozené projevy a „zapadnout“. Navenek může působit klidně, přizpůsobeně, „bez potíží“, ale uvnitř jede na obrovský výkon (snadno je dítě potom náchylné k přetížení a lehce unavitelné).

V praxi to vypadá třeba takto:

dítě potlačuje potřebu pohybu a sedí „jak má“, i když ho tělo potřebuje pohyb (např. dosytit propriocepci nebo si regulovat vestibulární systém, popř. často měnit polohu z důvodu nižšího svalového napětí)

* nedává najevo, že ho ruší světlo nebo hluk

* nutí se do očního kontaktu, i když je to nepříjemné

* přehrává naučené sociální reakce, aniž by jim rozumělo

* potlačuje emoce, aby „nebylo problém“

Častý příklad z praxe:

dítě je ve školce „andílek“, všechno zvládá, nezlobí

rodiče pak slyší: „u nás je úplně v pohodě, to jen co přijdete, složí se hned v šatně“

doma přijde obrovský výbuch – meltdown

rodiče mají pocit, že dělají něco špatně

* Co se často děje ve skutečnosti:

dítě se celý den přemáhá a maskuje svoje potřeby

drží emoce i tělesné signály „pod pokličkou“

v bezpečném prostředí a s bezpečnými lidmi to konečně pustí ven

Maskování je často chválené („jak se hezky přizpůsobilo“), ale má svou cenu.

Autistické maskování odpojuje dítě od vnímání vlastního těla:

-přestává si všímat smyslových potřeb (hluk, světlo, doteky)

-ignoruje fyzické signály (hlad, únava, potřeba pohybu)

-ztrácí kontakt s emocemi (nevím, co cítím, jen vím, že je mi špatně)

-dlouhodobě to vede k přetížení, úzkostem a vyčerpání.

Co dělat místo toho:

od raného dětství pomáhat dítěti pojmenovávat tělesné potřeby a emoce:

* „vidím, že se potřebuješ se hýbat“

* „toho světla je moc“

* „asi se teď zlobíš“

* „to byl hlad“

* „potřebuješ se houpat“

/nabízet vhodnou regulaci/

Učit dítě regulovat se – emočně i smyslově:

* nejdřív s pomocí dospělého

* postupně co nejvíc samostatně

Jak na to doma:

* umožnit pohyb bez zbytečných zákazů (houpání, skákání, točení)

* vytvořit bezpečný prostor pro zklidnění (tma, ticho, zátěžová deka, sluchátka)

* pravidelně nabízet pauzy, jídlo, pití, změnu aktivity

* být „překladačem“ těla dítěte – pojmenovávat, co se děje

* respektovat, že některé podněty jsou opravdu moc

Jak na to ve škole:

krátké pohybové pauzy i během hodiny

možnost odejít do klidnějšího prostoru

úprava prostředí (světlo, hluk, místo v lavici)

individuální plán podle potřeb dítěte

zkrácená docházka, pokud je toho na dítě moc

dlouhé sezení většina škol vyžaduje. O to víc dává smysl hledat cesty, jak dítěti ulevit.

Sociální oblast:

Je v pořádku učit dítě základům respektujícího chování.

Ale ne za cenu maskování.

Děti s PAS se podle mých zkušeností často nejlépe cítí s lidmi podobného nastavení:

* kde si na nic nehrají

* kde není tlak na „sociální výkon“

Rodiče mohou aktivně pomoci:

* najít vhodný kroužek podle zájmů

* podpořit kontakt s podobně laděným spolužákem

* zapojit dobrovolníka nebo průvodce

Není dobré nechat dítě v sociální oblasti úplně samotné :

většinové dětské kolektivy často fungují na principech, které dítěti s PAS nedávají smysl (taktizování, manipulace, pomluvy)

Má smysl aktivně hledat bezpečné vztahy.

Pro teenagery a dospělé:

Velký smysl dává psychoterapie s člověkem, který rozumí autismu.

Pomáhá znovu navázat kontakt s tělem, emocemi a vlastními potřebami.

A učit se regulaci i zpětně – což je obrovsky úlevné.

Maskování možná krátkodobě „funguje“, ale dlouhodobě škodí.

Vede k odpojení od těla a často k úzkostem.

Naopak schopnost vnímat své tělo a regulovat se:

* je klíčová dovednost

* a to nejen pro autistické děti

* A začíná to u nás dospělých, kteří pomáhají dítěti rozumět sobě samému.

Linda Cecavová

herní terapeut/ HANDLE screener

Webináře a kurzy ROZVOJ HROU:

Kurzy: Kurzy | Rozvoj hrou

Terapie hrou pro děti s autismem: konkrétní tipy, jak podpořit komunikaci a vztah s vaším dítětem

Když je svět příliš (autismus, stres, řešení a prevence stresového chování, smyslové přetížení/nedosycení, hranice atd.)